Birmingham 2014 - 1. část

Na jaře 2014 jsem slíbila Katie, že s ní poletím do Birminghamu na veletrh Hobbycrafts. Plán zněl poměrně jednoduše, 5.11. poletíme tam, 9.11. poletím zpět, mezitím si parádně užijeme Anglii, veletrh a já snad i návštěvu u kamaráda a jeho rodiny.

V pět ráno jsme vyrazili do Prahy. To už jsem byla klidná a natěšená na dobrodružství. Kdo by to byl řekl, když jsem den předtím měla cestovní horečku a bála jsem se letět. Neodpustím si vsuvku: 14 dní před odletem jsem totiž podruhé onemocněla a tentokrát jsem byla tak slabá, že jsem zůstala víc jak týden doma. Nejlépe se mi spalo u Prima Zoom. Často jsem usnula po snídani u přírodopisného dokumentu a probudila se u dokumentu o největších leteckých katastrofách. Po týdnu stráveném u Primy Zoom jsem už měla celou problematiku leteckých katastrof poměrně dobře a detailně nastudovanou a byla jsem proto 5.11. naprosto klidná, protože: 1. nesněžilo, 2. nebyla bouřka, 3. nebylo náledí. Trošku jsem byla překvapená až nad Amsterdamem, že z mraků pod námi vyčuhují jen lopatky větrných elektráren. Hned v příští minutě nám kapitán oznámil, že je velmi hustá mlha, díky které nesmíme zatím přistát, a tak jsme asi 20 minut kroužili nad Amsterdamem. Bohužel, i když se stavy při viróze blížily bezvědomí, díl o leteckých katastrofách v mlze jsem si vybavila do naprostých detailů. :-) Ale nepanikařila jsem, vždyť už se v leteckém průmyslu poučili a udělali mnohá preventivní opatření. :-) 

V letadle jsem se seznámila s paní Olinkou Bradfoot, sochařkou a malířkou. Byla velmi milá a dala mi svou vizitku. 

Samotný let mi přišel velmi zajímavý a svým zvláštním způsobem očistný. Když jsme se totiž vznesli s letadlem nad mraky do jasné modré slunečné oblohy, sedl na mě pokoj a klid. Páni, říkala jsem si, nad mraky a šerem je vždycky jasno! Uvědomila jsem si, že tak je to i v našem životě. Plácáme se v našich starostech a problémech, ale nad nimi je vždycky jasno. :-) Škoda, že v běžném životě je těžké "vzlétnout". :-)

Cesta z Amsterdamu do Birminghamu proběhla bez problémů a za hodinu jsme přistáli.

Kromě kochání se mraky a jejich seskupeními jsem pečlivě sledovala přípravu na přistávání u obou letadel. Způsob úpravy křídel byl u každého letadla jiný. Popisovat to nebudu, ale bylo to přesně to, co bych chtěla ukázat Ondrovi. :-)

V hotelu nám chvíli tvrdili, že naše rezervace byla stornována, ale Katka se nedala,vytasila na ně rezervaci hotelu z téhož dne a po chvíli nám dali klíče od pokoje. Pokojíčku. Cimřičky. Maličkaté cely. Ale bylo čisto, teplo a tekla teplá voda. :-)

Zbytek dne jsme se v nákupních centru Bullring soustředily na nákup šatů do divadla pro Lucinku, dceru Katky. Toho jsme se chopily opravdu s vervou. Navlékly jsme Lucku do neskutečného počtu šatů, a ještě jsme u toho vyzkoušely spoustu různých zkušebních kabinek.Byla to prostě dámská jízda a já si užívala roli dvorního fotografa. Fotky přikládat nebudu. :-)

Ještě jsem slíbila Ondrovi vyfotit výhled, který jsem měla, když jsem mu volala do léčebny. Tak Ondro, tady:

Byl večer a bylo jitro, den první. ;-)